RECENZE: Vivaldianno je bombastické. Jako výchovný koncert na steroidech

Nová podoba multimediální hudební show Vivaldianno Reloaded je vizuálně velkolepá a pompézní. To neznamená, že by zapomínala na muziku. Naopak. Dvě hodiny barokní hudby v moderním hávu návštěvníky vtáhne do minulosti a nepřipouští nudu ani na okamžik.

Pro posluchače odchovaného moderní muzikou není jednoduché posoudit, nakolik se Vivaldianno drží originálu. Ale zdá se, že tvůrci mnoho hudebních kompromisů nedělali.

Jistě, rocková sekce tu má důležité místo. Ale třeba ze začátku kytary skoro nešlo vnímat. Dostaly se ke slovu hlavně ve chvíli, kdy podpořily mohutnost některých Vivaldiho skladeb. A párkrát se tklivé kytarové sólo uplatnilo i v něžnějších polohách.

Po celou dobu barokní hudbu podtrhovala hlavně rytmika, v tomto případě plnohodnotná bicí souprava a také perkuse. Bylo zvláštní poslouchat místy spíš karneval v Riu než v Benátkách. Ale smyčce, jež samozřejmě hrály prim, udržely podstatu Vivaldiho skladeb pohromadě.

Samostatnou kapitolou potom je vizuální stránka koncertu, nebo lépe řečeno multimediální show, jak si Vivaldianno říká. Protože jestliže u mnoha vystoupení působí výprava jen jako nevypsaná soutěž o to, komu to bude blikat víc a rychleji, tady byla většina obrazového doprovodu naprosto účelná a dojem z večera by bez ní byl poloviční. 

Jednak povýšila představení nad přeci jen už trochu okoukaný koncept „orchestr sedí, hraje, a tím to končí“. Ale hlavně přivedla do Benátek 18. století i návštěvníka, u nějž by stejného efektu třeba samotná hudba nedosáhla.

Pro toto vše bylo představení více než příjemným zážitkem, Vivaldianno však přináší ještě dvě zásadní nadstavby. Především v průvodním slově (a Pierce Brosnan je tu jako vypravěč neodolatelný) přibližuje životní příběh Antonia Vivaldiho a k tomu seznamuje s jeho hudbou i diváka, který by sám od sebe možná do Rudolfina nešel.

Vivaldianno Reloaded

80 %

Místo konání: O2 arena, Praha

1. května 2019

To první zvládá efektivněji než povinné hodiny hudební výchovy, to druhé i díky oné moderní a místy až přepjaté formě lépe než všechny výchovné koncerty. Navíc ve svatostánku klasické hudby se nejspíš nestane, že by se povedlo publikum na závěrečné skladby roztleskat do rytmu.

A ještě v jednom je projekt Vivaldianna dobrý. Podle ohlasů zjevně pomáhá na další frontě šířit dobré jméno české muziky ve světě. Je fajn, že se na několik koncertu zastavilo také doma, ač se tu na podobné žánrové mísení dívá leckdo skrz prsty.

Ta zhruba dvouhodinová show prostě nepřipouští nudu ani když rockerovi a neznabohovi vypráví příběh kněze pomocí jeho barokní hudby.