František Filip Červenka o kulatinách i dárcích
Čím si vás Eva získala?
Je na mě hodná a normální. Zní to možná banálně, ale pro mě je její normálnost zásadní, protože jiné holky, které jsem poznal, byly doslova šílené. Přitom to se mnou nemá lehké vzhledem k mé flegmatičnosti.
(Eva: Ty tu flegmatičnost podáváš málem za chybu, ale já ji oceňuju, potřebuju ji ke svému zklidnění.)
Co říkáte na popularitu?
Jsem extrémně stydlivý, takže než se rozmluvím v cizí společnosti, trvá mi to. Občas mě někdo osloví: „Odkud tě znám? Kde jsme se potkali?“ Vysvětlovat mu, že mě nejspíš zahlédl v televizi, by mi bylo příšerně nepříjemné. Tak to obvykle zahraju do autu, že to bude nejspíš omyl.
Jak jste se ocitl v Osadě?
Uprostřed školního dne mi zavolali z produkce, že budou točit seriál Petra Kolečka a že si mě pan režisér Bajgar vyhlédl na základě seriálu Most!, nicméně prý má obavu, jestli nebudu vypadat moc staře. Proto jsem ještě musel na kamerovky.
Filip František Červenka Rolí Hynka v seriálu Osada navázal na úspěch se seriálem Most!, kde se objevil před profesionální kamerou poprvé. Na to, že ještě nedokončil konzervatoř, mu filmaři telefonují často: k epizodní roli se dostal v Ochránci, objevil se i ve Specialistech a v Panu profesorovi. Zahrál si i v komedii Vánoční příběh, jehož premiéra byla přeložena na tento rok. |
Kdo z vás se obejde bez mobilu?
Stoprocentně Evička. Dřív jsem se bez něj obešel i já, ale pak nastalo období, kdy jsem často řešil práci, a tím si asi vypěstoval návyk kontrolovat displej. Když jsem ale u Evči v Klatovech, tak se udržím a třeba i celý den se bez mobilu obejdu.
Jak jste slavil kulatiny?
Doběhlo mě to loni o prázdninách mezi první a druhou vlnou, navíc jsme točili Osadu, takže až během dne mi došlo, že je mi těch dvacet. Od Evičky jsem dostal krásný dar: jako velký milovník StarWars jsem ocenil velký světelný meč na souboje.
Kdo z vás je praktičtější?
Myslím, že já?
(Eva: Nebo spíš já?)
Asi jak v čem. Přijde mi, že Evča je praktičtější v pracovních otázkách, já v životě.
(Eva: Poslyš, řadíš mezi mimopracovní věci i nakupování?)
Aha, tak to je tak silný argument, že praktičtější budeš asi ty.
Jaké jí dáváte dárky?
Odmalička ujíždím na příbězích typu Šifra mistra Leonarda a Lovec pokladů, a tak Evičce k narozkám vymýšlím různé šifry, schovávám papírky po knihovně, hledání pokladu pokračuje i na procházce po její oblíbené Kampě.
Kdo má poslední slovo?
Každý míváme svou pravdu, Evička neustoupí, já nemám chuť se dohadovat, a tím se problém vyřeší.
(Evu to rozesměje, pak zvážní: Často míváš poslední slovo ty, protože já bývám nerozhodná a potřebuju tě, abys ten otazník rozsekl za mě.)
Eva Petrová nejen o začátku vztahu
Čím vám Filip imponuje?
Všechno se mi na něm líbí. I to, jak je flegmatický, což má sice tu drobnou nevýhodu, že občas po něm musím konkrétní názor lehce vymáhat, ale jinak je úplně skvělej.
Eva Petrová S Filipem se znají od prvního dne na Pražské konzervatoři, kde studují v posledním ročníku Hudebně dramatického oddělení. „Odmalička jsem chodila v Klatovech do zušky, do sboru i na housle, ale dramaťák mě bavil nejvíc,“ vypráví. Rodiče ji od hraní nezrazovali. „Ne že by se nebáli pustit čtrnáctiletou holku do Prahy, ale věděli, že mě to baví, to pro ně bylo důležitější.“ |
Jak se vám líbil v Osadě?
Přiznám se, viděla jsem jen pár dílů. Bývám totiž nervózní, když se mám na Filipa koukat v televizi, takže si musím nechat delší odstup, než si to pustím. Moji rodiče se ale na Osadu dívali a byli z ní i z Filipa nadšení.
Jaké byly začátky vašeho vztahu?
Od začátku konzervatoře jsme byli dobří kamarádi. Jak jsme spolu trávili víc a víc času po škole, tak mi bylo s Fílou víc a víc fajn. Ale trvalo mi to.
(Filip: Legrační bylo, že já byl zamilovaný už dřív, v kině jsem kolikrát sbíral odvahu, že jí dám pusu, ale neodhodlal jsem se, i když jsem byl přesvědčený, že na to dávno čeká.)
Jak vás rozdělil lockdown?
Jaro jsme prožívali těžce, byli jsme od sebe přes dva měsíce, já v Klatovech u rodičů, Filip v Praze.
(Filip: V tom jsem Evičce záviděl, že se mohla aspoň projít do lesa. Já proseděl většinu dne u televize nebo playstationu. Po večerech jsme telefonicky řešili, jestli vůbec bude maturita, taky jsme hráli online hry.) Společně jsme se i učili. Ne že bychom se zkoušeli, ale zavolali jsme si a nechali zapnutý telefon pro pocit, že jsme spolu i na dálku.
Jaké je soužití s jeho stydlivostí?
Nikdy nezapomenu, jak se prvně účastnil naší rodinné sešlosti. Vášnivě jsme diskutovali, Fíla to tiše pozoroval, ségra se ho na něco zeptala, načež zrudl, stouply mu vlasy a začal mu až stékat pot z čela – to jsem nikdy neviděla, takhle vystresovaného člověka.
(Filip: Bylo to pro mě peklo. Sešly se dva nepříjemné faktory: tvá sestra se mě zeptala na něco pracovního, přičemž já o práci mluvím nerad, a navíc jsem to nečekal.)
Ale byla to legrace, zasmáli jsme se.
Jak poznal vaše rodiče?
Jak se známe od začátku konzervatoře, oba jsme poznali rodiče toho druhého už v době, kdy jsme spolu ještě nechodili.
(Filip: Ve třeťáku jela Evička na zájezd do Normandie a vzala mě s sebou na jedno z uvolněných míst. Vyjíždělo se z Klatov. Tak jsem se seznámil s tvojí mamkou.)
Do Klatov za mnou jezdil i dál a jednou jsem rodičům řekla, že už spolu i chodíme.
