V polovině června se objevíte na akci spojené s prevencí rakoviny. Je to i proto, že na tuto nemoc zemřela vaše maminka?
Rozhodně. My máme rakovinu rozšířenou nejen v celé naší rodině, ale i v rodinách mých přátel. Nejen v Čechách, ale i v Německu. Bohužel je to hnusná nemoc, která se rozšiřuje. Prevence je to nejdůležitější, co můžeme udělat. Spoustu lidí říká: Já nechci, pokud to mám, tak to ani nechci radši vědět. Jenže já sem to zažila u mého bratra. Když potom člověk začíná mít ze smrti strach, najednou by pro léčbu udělal úplně všechno, ale to je většinou už pozdě. Snažím se všechny kolem mě přemluvit k tomu, že je opravdu lepší na nemoc přijít brzo, kdy s tím člověk ještě může bojovat a něco udělat.
Do tohoto projektu jste ale původně nebyla oslovena.
Divila jsem se, proč nejsem součástí tohoto pochodu, když se ví o tom, že naši rodinu postihla tato nemoc. Tak jsem si o to řekla sama. Myslím si, že mám zkušenosti, a že je potřeba pořád upozorňovat na prevenci. A nejen jednou, ale pořád dokola.
K akci jste nazpívala duet s Pavlem Calltou.
Bylo to moc hezké. Pavla Calltu jsem samozřejmě znala, ale nikdy jsem se nijak nezajímala o jeho tvorbu. Já jsem spíš na tu rockovější hudbu. On sám má těžký osud. Je to milý kluk, a písnička je moc pěkná. Já jsem se vlastně o to vůbec nezasloužila. Ale zpívám ji, takže je to možná ještě o to hezčí.
Říkala jste, že na rakovinu vám zemřel bratr Petr.
S nádorem na mozku statečně bojoval skoro deset let. O Petrově smrti jsem se dozvěděla v Německu. Ve chvíli, kdy naposledy vydechl, jsem stála na jevišti. Cítila jsem, že se něco stalo. Jsou to moc bolavé vzpomínky.
I když už sama nemáte maminku, slavíte Den matek s vaší dcerou?
Neslavím ho. Já tyhle svátky trochu vypouštím, takže jsem překvapená, když Maruška donese něco ze školky a řekne: Maminko, tady je něco ke tvému svátku! A já si říkám: Jeje, to je dnes? To já ani nevím. Já sama maminku už hrozně dlouho nemám a tenkrát jsme ve škole taky dělali maminkám nějaké věci. Ale jsem zvědavá, co mi Maruška ze školky přinese.
Máte schované nějaké její obrázky?
Schovávám všechno, koupila jsem si takovou obří krabici, kam je dávám. Máme toho opravdu moc. Nakreslila mi pejska, toho jsem si dokonce nechala vytetovat. Pořád kreslí mámu, tátu a sebe. Takže to máme zarámované v několika různých podobiznách, v jejich různých věkových stádiích. Od hlavonožců až po dobu, kdy máme prsty, manžel má vousy a tak.
Nechala byste si vytetovat i portrét vaší rodiny?
Třeba, uvidíme. Spíš něco menšího. Teď budu pokračovat s kytičkami. Aby pejsek ležel v kytičkách. Teda ještě ne ve smyslu, jak by to mohlo vyznít, ale aby si užíval přírody.
